Už v první písemné zmínce města Weidenu z roku 1241 jsou zmiňovány vztahy k Čechám: Král Konrád IV., který pobýval ve městě u říšského pána, pověřil listinou zemského soudce z Chebu, Ramunga z Kammersteinu, ochranou kláštera Speinshartu. Tato scéna je znázorněna na mozaice na kopuli Staré radnice. Pro Weiden, který patřil od roku 1360 k české koruně, znamenala poloha na Zlaté stezce značné příjmy ze cla a doprovodných družin. Weiden a nedaleko ležící Tachov spojuje od roku 1956 partnerství.
Jan Hus musel na obyvatele Weidenu udělat obrovský dojem. Z Norimberka o tom píše: „Přišli jsme přes Weiden, kde jsme vzbudili u mnoha lidu pozornost.“ V husitských válkách, po upálení Jana Husa, se stal Weiden několikrát tábořištěm říšského vojska. Roku 1427 se setkali poslové říšských měst s vévody Johanem a Otto Bavorským, biskupem z Augsburgu a Speyeru a arcibiskupem z Trieru k projednání husitského nebezpečí ve Weidenu. Roku 1430 stáli husité znovu před branami Weidenu. Táhli ale pak přes Grimmu a Altenburg, vyplenili zemi místodržitele a vpadli ze severu do Frank. Při tažení do Bayreuthu a Norimberku zemi plundrovali. Roku 1431 zavedl nově zvolený vůdce radikálního hnutí Táboritů Prokop husity k Chebu. Na území Chebu shořelo 36 vesnic. Oddíly se ale neobrátily směrem k Weidenu, nýbrž do Slezska. Roku 1431 byla proti husitům vyhlášena další křížová výprava. Ve Weidenu i kolem města se shromáždilo 80 až 130 000 mužů. Výprava směřovala do Čech, směrem k Tachovu, který měl být dobyt. Prokop byl však o obležení města Tachova informován a okamžitě se obrátil na pomoc městu. Německé oddíly slyšely o blížící se husitské síle a vypravily se směrem k Domažlicím. Německé oddíly, které uprchly z Domažlic, se vrátily přes Weiden zpět do Říše. 11 000 mrtvých, 700 zatčených, nejrůznější munice a 150 děl musely na místě zanechat. Už roku 1522 se ve Weidenu ve farním kostele Sv. Michala kázalo nově dle reformovaného učení. Roku 1536 zničil město až na sedm domů požár a roku 1634 jej dobyli Švédové, kteří nechali zbourat předměstí se 149 domy a rozlehlý měšťanský špitál. Teprve připojení Weidenu na železniční spoj směr Mnichov-Řezno-Hof v roce 1863 přineslo městu vytoužený rozkvět a počátek industrializace. Ve Weidenu se dodnes nachází lékárna, která má jak katolický tak evangelický vchod. Původně se nacházely na Dolním náměstí dvě lékárny, od sebe pouze čtyři domy vzdálené, a sice katolická svaté Marie a evangelická lékárna mouřenína. Pokud chtěl evangelík z Weidenu jít do katolické lékárny, mohl to to lékárník evangelické vidět. Proto nechal chytrý lékárník katolické lékárny za rohem, směrem do Masné ulice, vybourat druhé dveře, kterými mohli zběhlí zákazníci neviděni vejít.
