Chiliastické představy o blížícím se konci světa a začátku tisícileté vlády Kristovy nalézaly na přelomu 14. a 15. století ohlas zejména u chudších městských vrstev. A když byli v červenci 1419 v Praze svrženi z oken Novoměstské radnice tamní konšelé, byl ze Slaného vypuzen poslední probošt Bohuslav a na slánskou faru uvedeni kněží podobojí. V představách chiliastů patřil Slaný mezi pět vyvolených měst (spolu s ním ještě Žatec, Louny, Plzeň a Klatovy), jejichž obyvatelé budou spaseni. Však také slánští, žatečtí a lounští husité vytáhli v květnu 1420 na pomoc Praze, proti níž se vypravil král Zikmund s křížovou výpravou. V době, kdy slánští bojovníci dorazili do Prahy, oblehl samotné město Zikmundův příznivec Vilém Zajíc z Hazmburka. Po krátkém obléhání mu měšťané otevřeli brány a 27. května vjel do města král Zikmund a uvedl do zdejšího kostela opět kněží podjednou. Většina měšťanů rychle zapomněla na kalich, možná i pod dojmem toho, že kališnický kněz a jeden tvrdošíjný občan skončili na hranici. Nebyla to ovšem poslední hranice, na níž hořeli „nepravověrní“. Koketování se Zikmundem bylo sice Slanému odpuštěno, ale spojenectví s Pražany v roce 1424 nikoliv. Když táborsko-sirotčí vojska nemohla dobýt Prahu, zaútočila na její spojence. Po dvanácti dnes urputných bojů byl Slaný 17. dubna 1425 dobyt a hejtman Jan Roháč z Dubé nechal město vyplenit a konšely upálit na náměstí v masných krámech (na náměstí místo vyznačeno v dlažbě třemi kříži). V dalším období husitství pak Slaný spolupracoval se severočeským husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic a spolu s táborskými a sirotčími polními vojsky se Slánští účastnili obléhání Plzně a i bitvy u Lipan 30. května 1434. Záhy po lipanské porážce polních vojsk se Slaný poddal zemskému správci Aleši Vřešťovskému z Rýzmburka a 13. srpna 1436 i Zikmundovi.
