V roce 1312 bylo poprvé v knize kláštera Engelthal toto místo zmíněno jako „Paumolsprunne“. Roku 1349 společně s hradem Lichtensteinem rozkládajícím se nad osadou připadl sňatkem českému králi a později císaři Karlu IV. Územní výměnou, domluvenou Karlem IV. a jeho zeťem roku 1373, přešel Pommelsbrunn i s dalšími částmi Horní Falce na markraběte Ottu a stal se bavorským územím. V první markrabské válce (1449-1450) Pommelsbrunn lehl popelem. Roku 1504 dobyli ve válce o landhutské dědictví norimberští rozsáhlá falcká území; sídlo bylo opět vypáleno a bylo připojeno k říšskému městu Norimberk. Územními vládci byly norimberské patricijské rodiny. Ve třicetileté válce táhl územím osady švédský král Gustav Adolf se svými oddíly. Dlouhá staletí tvořilo Pommelsbrunn pouze 39 usedlostí. Po ukončení napoleonských válek, zrušení Svaté říše římské a říšských stavů přešel roku 1806 Pommelsbrunn ke Království bavorskému.
