Město Písek za husitských válek náleželo k radikálnější, tedy táborské straně. Po ojedinělých vzbouřeneckých projevech, např. v podobě stržení kláštera dominikánů 20. srpna 1419, se Písek stal natrvalo husitským koncem jara 1420. Na podzim téhož roku si zde proto svůj hlavní stan na několik týdnů zřídil vojevůdce Jan Žižka. Za účelem shromáždění majetku byly v Písku zřejmě jako v první táborské obci postaveny na veřejném místě známé kádě, do kterých byly ve prospěch celé komuny vhazovány cennosti. Správcem tohoto majetku byl hejtman Matěj Louda z Chlumčan, jenž je dnes vyobrazen v Alšově cyklu z historie města na bývalém hotelu Dvořáček. Stejně jako další obce táborského svazu byl Písek v době nerespektované královské moci jakousi městskou republikou, která vedla v podstatě samostatnou politiku.
Opravdové válečné události Písek nezasáhly buď vůbec, nebo se tak stalo jen ve velmi omezené podobě. K jedinému bojovému konfliktu v blízkosti Písku došlo na konci března 1420 u Sudoměře, kde několikasetčlenný houf husitů uhájil před královským vojskem své postavení na vyvýšenině mezi rybníky. Místo bitvy od r. 1925 zdobí monumentální kamenný památník Jana Žižky. Relativního klidu místa využíval i Mikuláš z Pelhřimova, řečený Biskupec, hlava a také přední teolog táborského duchovenstva, jehož jediným biskupem v dějinách byl zvolen. Ten si velmi brzy zvolil Písek za své stálé sídlo. 24. února 1422 se ve městě konalo rokování husitské synody, nejvyššího kolektivního orgánu husitské církve.
